something...somewhere...where...?

taaaak, zas mám po delší době nový přírůstek na Dragon Adopters - dino mládě Zeicaleu ^^ jak vypadá můžete vidět nad menu vlevo... ta nejspodnější :3

psáno 2.července 2009, zhruba v půl druhé ráno. věnováno Malchymu.

mohlo by být
kdo měl by mě rád
snad můžu tě mít
jsi pro mě můj drak
já chtěla bych dost
mít křídla a létat
získat volnost
pro příští léta
získat tak čas
a možností moc
a příště zas
probdít tu noc
psát jen a psát
tu řádek, rým
do tmy pak řvát
nad osudem svým
že nemám tu draka
jež srdce mé má
že někde se fláká
snad jsem ztracená
má temná duše
propadla jemu
padají růže
na bílou stěnu
padají dlouho
padají na zem
má krutá touho
jsem do tě blázen

krásný blog s úžasnou autorkou - nechť se tato dvojice stane první mezi mými spřátelenými blogy :)

takže:

tak... po delší době jsem si zase vzpomněla, že bych sem mohla něco přidat... a jelikož mám nedostatek nápadů, co bych sem mohla psát, je to opět básnička... :] snad se bude líbit... a kdyby nááááhodou někoho napadlo, co bych sem jakože mohla psát, řekněte :D

joa... původně to měl být text pro pobavení.. ;DD

vymyslet zábavu
co po mě žádáš?
snad věty na hlavu
či vraždu klauna

bez klobouku duhy

komikem státi se
úkon je přetěžký
publikum klátí se
však v očích má slzy

a od smíchu nejsou

mimové k pláči jim
zatančí requiem
v tvářích přítomných zřím
život co rozbijem

nebo spíš propijem

šašek vrhá temný stín
na písek kolbiště
kde padnul mim
nepříliš výřečně

poněkud tichý byl

přemůže rozpaky
dívenka na koni
a její pokroky
lidi neohromí

snad jenom vyděší

každý z nás, kdo může
snaží se pobavit
než nás stáhnou z kůže
a pod stan - dynamit

ohňostroj zazáří

pobili komiky
publikum bezectné
jak praví kroniky
pro všechny snaživé
zůstává zkáza
a každý dobrý skutek
je po zásluze potrestán
nepěkným kouskem

kdo věří historkám?

klauni už ne

jeden z mých oblíbených... takové... roztomilé to je :) a né, nejsem to já xD

....kdovíčem a kdovíproč... a opravdu, psala jsem to ve vaně :]

Je nebezpečné ve vaně uvažovat o životě a o smrti, zvláště pak máte-li na dosah nůž. Vzala jsem jej a sekla. Po ruce mi v hustém proudu stékala pěna s čokoládovou vůní - a do vody dopadl pramen vlasů. Už je to tak dávno...

Stála jsem tam, přehodila jsem si velkou osušku drženou za dva rohy za záda a vytáhla ji nahoru, pod vlasy, za vlasy, na vlasy... Trhala jsem za ni sem a tam rozhazujíce si vlasy do stran, snad se usuší, snad ne... V odrazu zrcadla se míhala osuška, mě se třásla ňadra a bílé dlouhé prameny vzpomínek jež by mě mohly usvědčit ze všech hříchů pleskaly okolo a skrápěly stěny kapičkami vody. Až na jeden, který plaval ve vaně. Všechno co se stalo... Zahodila jsem ručník. Zrcadlo zrcadlo řekni mi proč v tobě nic nevidím? Prázdná skleněná plocha... Kde jsi? Kde jsem? Co jsem? Proč vlají mokré vlasy v neexistujícím větru? Kde se vzalo to peří, ta křídla, kam letím? Řekni, řekni mi, co se to děje? Proč je tvá tvář prázdná, proč se nevidím? Proč pramen vlasů neklesl na dno? Kde jsou mé roky, co je to život? Proč..? Já.... Žiji?? Letím. Kde jsem? Zrcadlová síň. Stokrát já a ani jednou. Stovky a tisíce mých odrazů, které nejsou vidět...

Nůž dopadl do vody, vody plné vlasů, bílé prameny se vlní kolem mě. A voda pomalu rudne, ruka bezvládně klesá a strhává realitu s sedou do nicoty. Už ne pěna, to krev...

já myslim že text mluví za vše :] kdo slyšel písničku od Landy pojednávající o stvůrách.... tak tohleto je vlastě úvaha na jeho písničku :]

....stvůry...
přicházejí po setmění
kde nic není tam nic není
....stvůry...
plují k tobě, vzduchem, kvílí
velký kus jim trvá chvíli
....stvůry...
tvář jim chybí, ruce žádné
jejich tělu ocas vládne
....stvůry...
černé vlasy v větru vlají
cucky tvého žití sají
....stvůry...!

možná bych to ani tak moc nepitvala, ani po stránce obsahový ani po stránce stylový, snad jen že "další" a že kdo už si navykl že píšu jistým způsobem, nechcete-li být zděšeni, nečtěte :] je to výtvor času popůlnočního a podle toho to vypadá :D

Jen tak se na něj dívám a říkám si
"Hej! Ten nemá chybu!"
Jen tak se na něj dívám a říkám si
"Hej! Ten je dobrej!"
Jen tak se na něj dívám a říkám si
"Hej! Ten nemá chybu!"
Jen tak se na něj dívám a říkám si
"Hej! Toho bych bral!!"
A tak se na něj dívám
a dívám
a dívám a on můj pohled neopětuje
A já se bojím
a bojím
a bojím mu cokoli říct
Jak říct mu
a říct mu
a říct mu, že jsem se do něj zamiloval
Tak co když
a co když
a co když on neměl by mě rád?
A tak jen stojím
a stojím
a stojím a dívám se jak kafe pije
A toužím
a toužím
a toužím se s ním něčemu smát
Všat co když
co když
co když on by mě k šípku poslal
Co já bych
co já bych
co tak bych mu mohl dát?
Snad jen lásku
jen lásku
jen lásku co má srdce propaluje
Jenže nevím
já nevím
já nevím zda by neodvrátil tvář
Co dělat
co dělat
co dělat já rád bych od něj pusu dostal
Jenže asi
jenže asi
jenže asi já musím se ho vzdát...
On se teď
se teď
se teď otočil a usmál
Tak co můžu mu říct?
Řekl jsem, že jsem se do něj zamiloval...
A on mi utekl, neznámo kam
Už zbývaj
už zbývaj
už zbývaj jen tichá prázdná slova
Co říkám
a říkám
a říkám a co nedají mi spát
Jen přejít
a přejít
a přejít ten chodník zas a znova
A doufat
a doufat
a doufat, že potkám někoho kdo chtěl by mě znát
chtěl mít mě rád
chtěl můj polibek dostat
chtěl to co já po tom jež utekl mi
utekl pryč a já nevím kam!
Kde jsi...?

tak zas a znova, do nového roku s optimismem, aneb jak jsem psala o andělech... :D

křídla z peří
hladké tváře mají
štěstí věří
to proto umírají

oči jasné
stáří ukrývají
svět je zhasne
tehdy upadají

šaty zamazané krví
v tváři potrhané rysy
lidská zlost je mrví
snad krásní byli, kdysi

v štěrku anděl
zle zmlácený
však to věděl
je ztracený

anděl padlý
ne zlý však zničený
kytky zvadlý
a křídla - pohřbený